INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po delší době čistíme stoly a větráme skříně, což bude mít za následek seriál několika minirecenzí hudebních promo materiálů, které nám zasílají skupiny a vydavatelé. V prvním díle nalezneme aktuální promo počin brutal-deathové ikony DESPISE, elektronický rock-metal RHODIAN, slovenskou brutálně deathovou úderku DIFTERY, pomalý a archivně působící black metalový PERGAMEN a do pětice servírujeme i thrashcorovou VIP kapelu, ve které lze nalézt osobnosti z kapel HYPNOS a KRABATHOR – BAD FACE.
DESPISE – Promo 2009Tuzemská extraliga v death metalu nám v roce 2009 vyflusla do světa dvě skladby, které dohromady bohatě překračují plochu deseti minut. A co myslíte, jaké to je? Tušíte správně, tato formace vás nemůže zklamat. Technický, brutální kovový masakr s výtečnou aranžérskou prací, excelentními hráčskými výkony a na pouhé promo luxusním zvukem. Krom poctivé deathové práce tu máme i několik uvolněnějších linek, podporu klávesových plachet a samozřejmě vynikající vokál. A tímto drobným zpříjeměním v čekárně na další plnohodnotné album DESPISE potvrzují roli favorita české scény, který je plnohodnotným partnerem pro zahraniční kapely. Dvě skladby jsou trochu málo na podrobnější analýzu nového směřování kapely, deska zcela jistě napoví více. Promo z minulého roku je ale velmi vábným předkrmem, při jehož konzumaci se dalšího plnohodnotného albového počinu již nemohu dočkat.
(8 /10)
RHODIAN – Schizzover
Řízný riffový podladěný bigbítek, spousta elektroniky, nepříliš výrazný hluboký ženský vokál, který se cítí jistě jen na pár tónech. To už po mnoho let jsou zbraně brněnských RHODIAN, kterými útočí na uši posluchačů domácí scény. Ani dnes, na sklonku kariéry třináctileté elektro-rockové hydry, tomu není jinak. Skladby, které sázejí na koncertní funkčnost, klasickou stavbu, silné refrény, rychlou melodickou chytlavost a jednoduché, skočné bicí. Písně na aktuálním albu mají o něco pestřejší škálu vyjadřovacích prostředků, než tomu bylo v minulosti. Nejzajímavější skladbou je pro mne jednoznačně „Esence života“, ve které u vokálu hostuje 10 z DARK GAMBALLE. Ve srovnání s minulou tvorbou jde asi o nejbarevnější album kapely, které nejbohatěji protkává elektronika, jenž neplní úlohu jen „didžiny na pozadí“, jak tomu často bylo v minulosti. Zvuková stránka a produkce jsou vzácně dotažené, pod produkcí jsou podepsáni Tomáš Šlápota a Standa Valášek, takže se ani není čemu divit. Martina odvedla svůj životní výkon – ačkoliv to stejně není ono (ono to u ní zřejmě nebude nikdy ono), za ouško svojí intonací zatahá málokdy a topornost jejího projevu je velmi umně zahlazena. Jak bývá u kapely zvykem, stojí za zmínku i multimediální příloha, kde najdete nejen videa a detailní pitvy jednotlivých skladeb.
DIFTERY - Corrupting The Evolution
Brutal deathmetalový parní válec s gore tématikou, který vyznává kovovou klasiku americké školy, se připomíná deskou „Corrupting The Evolution“. Nutno předem říci, že DIFTERY patři k tomu lepšímu, co slovenská scéna nabízí a slabá půlhodinka s coverem na chvostu je přesně odhadnutou stopáží, při které si deska udrží pozornost. Zvuk z Moonset studia dodává nahrávce přesně to, co žánr potřebuje – tlak a agresivitu. Ačkoliv instrumentální kvality v kapele nesporně jsou a to hlavně v rytmické sekci, naráží se neustále na neschopnost zaranžovat nápady do nápaditější formy, jenž bude pro ucho posluchače dlouhodobě atraktivní. Zásah zkušeného producenta by s touto kapelou udělal divy. Aktuální deska je z hlediska obsahu (nikoliv formy) v mnoha místech fádní, průměrná a na zámořské vzory přeci jen krátká.
(6 / 10)
PERGAMEN - Psychopoetik
Valivý black metal, který navazuje s téměř dvacetiletým zpožděním na temnotu, která živila spolky typu MASTER‘S HAMMER, je tu s novým materiálem, který je po všech stránkách dále než jejich minulé, v pořadí druhé album „Psychopoetik“ i tak v současnosti působí minimálně úsměvně. Těžkopádné kytarové melodické riffy, bicí, které většinou neuhnou ze středního tempa a skřehotavý vokál v klišovitých textech, které jsou přísně poplatné žánru. Old schoolový pomalý přímočarý black s roztomile temnou textovou složkou, za níž by se nemusela stydět ani jalovinsko-bukovinská kapela UPÝŘY, má v současnosti potenciál oslovit jen zaryté příznivce žánru. U všech ostatních tato hudba zákonitě musí vykouzlit jen pobavený rohlík na tváři.
(3 / 10)
BAD FACE - Emotions Burn
Kapela, která vyrostla na chrbátech lidí z HYPNOS a KRABATHOR nezapře muzikantskou zkušenost, nicméně na slávu výše jmenovaných nemá šanci dosáhnout ani v nejmenším. Death metal kombinovaný s thrashem, jež nezapomíná na melodické linky, by byl zajímavým zpestřením scény v devadesátých létech minulého století, v dnešní době materiál působí poněkud omšele a vyčerpaně. Staromilské prvky deathmetalových klasiků jsou často oživovány metalcorovými i hardcorovými impulzy, nejedná se však o nic, co by dokázalo celek vyvést z labyrintu šedi, středních temp, nevýrazných nápadů. Zvukové balení je ucházející, těžko si člověk zvyká na vokál, který střídá hrubě melodickou a řvaně recitační polohu – hudbě by v tomto případě pomohla větší porce agresivity.
(6,5/10)
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.